Elfové

dwarf

Trpaslíci (anglicky dwarves - prvně použito asi Tolkienem) jsou člověku podobná rasa, která se vyvinula z červů, kteří žili v těle prehistorického obra Ymira. Jsou menší než lidé a žijí ve velkých jeskyních a podzemních dolech. Jsou to zkušení řemeslníci, zvláště vynikají při práci z kovem a jsou známí neukojnou chamtivostí. Trpaslíci jsou obvykle spřáteleni s bohy a nepřátelé obrů. Mnoho magických předmětů severské mytologie, například kladivo Mjollni boha Thóra a ,,bojový kanec" Gulinbursti, bylo vyrobeno trpaslíky.

Skřeti

Skřeti jsou ve fantasy typickými zástupci "zlé" strany, ať už na straně těch "dobrých" bojují elfové, lidé, nebo trpaslíci, vždycky proti nim stojí armády těchto základních pěšáků zlé strany.

Skřet je už svojí povahou, způsobem myšlení a chování zvrácené stvoření. Často bývají znetvoření, jizvami po bitvách, ať už proti společnému nepříteli, nebo proti sobě navzájem. Mají načernalou vrásčitou kůži, chodí mírně předklonění dopředu, uši mají delší než jakákoliv jiná rasa. Je podivuhodné že i když je mír, tato rasa je neustále ve zbrani, pokud je neorganizuje nějaká "vyšší moc" řežou se v období "míru" mezi sebou jednotlivé skřetí klany.

Stručný popis

Jsou to zvrácená stvoření, o něco větší než trpaslíci, okolo 150cm, většinou jsou vychrtlí, málokdy potkáte silného skřeta. Mají sklony ke kanibalismu, pokud je v jednotce (pouze obrazné pojmenování, skřeti nemají nějak převratné taktické myšlení, takže jejich bojové dovednosti jsou prakticky na nule, spoléhají na svůj počet) nedostatek potravy, jednoduše se porubou mezi sebou a padlé druhý snědí.

V jejich společenském životě není žádný systém, a když už, tak je to ten nejjednodušší jaký existuje (klan - vůdce, vojáci, dělníci…) Jsou to proradná stvoření, spoléhají spíše na úskoky a podvody než na vlastní odvahu. Pokud mohou, využijí v boji každé nechutnosti jakou dokáží objevit a obrátit ku svému prospěchu. Každý skřet se stará jenom sám o sebe, záleží mu pouze na něm a na ničem jiném. Neštítí se zradit celou svou jednotku, popř. klan, jenom aby sami přežili.

Mimochodem, v této věci si, prosím, povšimněte podoby s lidmi :-).

A co boj?

Ve válce a boji, jak jsem již psal výše, spoléhají na pasti, úskoky, a na svůj počet. Skřeti se velmi rychle reprodukují (neptejte se mě jak, nevím a ani vědět nechci :-)), takže o nedostatek vojáků rozhodně nouze není.

Jako zbraně používají cokoliv, co zbraň alespoň vzdáleně připomíná. Od krátkých, po dlouhé meče, štítů, luků, kuší, výbušnin, oštěpů, kopí, palcátů, kyjů, palic, přes hrábě, vidle až k řemdihu nebo halapartně.

Válečná výstroj

Nejsou příliš zruční kováři, zbroje, které vykovají, jsou sice pevné a jakžtakž spolehlivě chrání, ale jsou těžší a celkově horší něž např. elfské kroužkové košile z Mithrilu.

Co vlastně umí, kromě zabíjení?

Stejně jako trpaslíci jsou zruční v kopání a ražení podzemních tunelů, jejich "města" nejsou vlastně ničím jiným, než hustou spletí chodeb a malých místnůstek proražených v hoře nebo vykopaných pod zemí.

Orkové vs. skřeti

Často si je lidé pletou s Orky, (angl. "orc" = český skřet) přitom to jsou dvě úplně odlišné rasy. Skřety také často autoři kříží s ostatními rasami, příkladem třeba půlork, nebo skurut-hai, bojové, vyšlechtěné plemeno skřetů, které vzniklo zkřížením skřetů a horských lidí.

Vznik skřetů jako rasy

A na závěr něco o vzniku skřetů. Ohledně tohoto je ovšem strašně málo informací, jediná srozumitelná a ucelená verze vzniku této rasy nepochází od nikoho jiného, než od J.R.R. Tolkiena. Podle něj skřeti vznikli z elfů, které kdysi dávno pochytal Temný pán a svým krutým uměním bolesti z kdysi sličných elfů "vyšlechtil" skřety.

Enti

Enti, Strážci, Pastýři lesa a bůhví jak ještě jinak, všechna tato jména patří velmi starým, moudrým bytostem, jež byly se na světe objevily krátce po elfech, aby hlídaly lesy, pomáhali jim růst a chránily je. Jako rasa jsou velmi zajímaví, nedá se říct, že by byli dobří, nebo zlí, řekněme, že se starají pouze o své záležitosti a záležitosti lesa.

Popis

V Pánu Prstenů, kde se tato rasa také poprvé objevila, jsou popisování jako stromoví lidé, tedy bytosti připomínající strom, s kůží podobnou kůře dubu, nebo buku, porostlé mechem. Mají ruce i nohy (narozdíl od obyčejných stromů, nebo od huornů). Prstů na nich mají sedm. Vysocí bývají až pět metrů, někteří možná i více.

Nejsou nesmrtelní ale žijí velmi dlouho. Nejstaršími enty jsou Stromovous, Listovlas a Korkož, jsou staří devět slunečních i hvězdných věků. Samozřejmě existuje i mnoho mladších entů, ovšem od doby ztráty entek se přestali množit.

Enti, nebo entové?

Sám nevím. Myslím, že použít můžete oboje a hlavu vám nikdo neutrhne :-).

Z jejich dlouhověkosti se dají odvodit také mnohé jejich vlastnosti. Enti nikdy nepospíchají, na vše mají dost času. Vše si předem pečlivě promyslí, než se do něčeho pustí. Pohybují se pomalu, často spí, a při řeči protahují slova. Dalo by se jim říkat věčně unavení :-) (flegmatičtí, benevolentní, jak chcete).

Jako rasa se samostatně vyskytují jen v Pánu Prstenů, všude jinde je autoři prezentují prostě jako chodící, nepříliš inteligentní stromy.

Historie

Když Vala Aulë tajně stvořil trpaslíky a Ilúvatar, nevětší z největších elfy, byly stromy a rostliny bezbranné. Tyto rasy potřebovaly dřevo na stavby a mnohdy při jeho těžení zbytečně plýtvaly a působily zbytečnou bolest. A tak Yavanna, bohyně lesů stvořila enty. A stromy již nebyly bezbranné, mladé rasy si nemohly dělat v lesích co chtěly.

Později enti sehráli velkou roli ve Válce o prsten. Zničili Železný pas i se zbytkem jeho vojska. Po válce se znovu ukryli ve Fangornu, kouzelném lese, aby zbytek života prožili v míru.

Ale všechno jednou končí, ať už dobře, nebo špatně, také příběh entů jednou musel skončit. Nakonec pomalu všichni vymřeli. Říká se, že 4.věk Středozemě byl jejich posledním.

Kultura

Enti ze začátku neuměli mluvit ale elfové je naučili řeči, která se jim velmi zalíbila. Entům se to zalíbilo dokonce natolik, že si vytvořili svůj vlastní jazyk. Jde o velice dlouhé a podrobné formulování myšlenek, které potom převádějí do řeči. Nikdo jiný, ani elfové, se jejich řeč nenaučil, na to je příliš složitá.

Boj

Při boji (to je zřídka) nepoužívají zbraně stačí jim jen ruce, nohy a občas nějaká skála válející se poblíž, kterou by mohli vrhnout po nepříteli. Jsou velice silní a houževnatí (jako starý dub ;-)) jen oheň a sekery jim mohou ublížit. Byli stvořeni k ochraně stromů, a to taky dělají. Nic je nevyburcuje tak jako zbytečné ničení stromů, nebo celých lesů.

Huorni

Huorn je vlastně stromový duch, podobající se stromu. Nemá končetiny, jako jeho entský protějšek, ale dovede se (v rámci možností) pohybovat a rozdávat rány nepřátelům. Ne všichni huorni jsou dobří, hodně huornů má zkažené srdce. Například, pokud jste četli knihu Pán Prstenů - Společenstvo prstenu, můžete vidět krásný příklad zlého huorna v Dědku Vrbákovi ve Starém hvozdu.

Historie

Huorni jsou úzce spojeni s enty. Vyskytují se pouze v Pánu Prstenů, kde ovšem hrají více než důležitou roli. Zničili ustupující (čti "utíkající" :-)) skřetí armádu, když ustupovala k Železnému pasu po porážce v Helmově Žlebu. Skřeti naběhli do lesů tvořených právě huorny a už je nikdy nikdo nespatřil.

Vznik huornů

Jak huorni vznikli je záhadou. Tvrdí se, že se po příchodu (ve věků Valarských Lamp) některé stromy začaly entům podobat natolik, že se z nich enti doopravdy stali. A naopak, některé enty život unavil tak, že "zestromovatěli", zůstali stát na místě, zapustili kořeny a usnuli - stali se huorny.

Draci

 přebývající ve vodě), symbolizující zlo a konající zlo, s níž muselo v dávných dobách bojovat mnoho hrdinů i zbabělců. Je jedním z nejsilnějších a nejšťastnějších zvířat čínské mytologie. Představuje moudrost, sílu, rozhodnost a štěstí. Znamení draka je považováno za jedno z nejšťastnějších v tradiční čínské astrologii. Drak je tvorem, který se ve světě přírody nevidí. Je dalekozraký a představuje duchovní kvalitu. Jak západní, tak i východní tradice popisují draka v mnoha nejrůznějších podobách. V nejstarších dobách byl drak považován za prospěšného tvora, jenž ztělesňuje 4 základní prvky. Mytologická představa v západní tradici popisuje draka jako monstrum. Zde se většinou objevuje jako pán země a bohatství. Často proti němu vystupují hrdinové, aby získali respekt. V nejjednodušší podobě byl drak zobrazován jako okřídlený had. Později byl zjev ještě hroznější, totiž přibájením četných hlav, které otravné výpary nebo oheň a useknuté hned zase narůstají - viz. "hydra".
Draci mají stejné smysly jako lidé: zrak, čich, sluch, hmat a chuť. Ale někteří z nich mají šestý smysl, kterým dokážou kontrolovat emoce ostatních živočichů ve svém okolí, člověka nevyjímaje. Jejich smysly jsou neuvěřitelně citlivé. Pro příklad, smysl čichu je stokrát citlivější než u vlkodlaka. Drak je schopen zaslechnout nebo ucítit zvíře nebo člověka na vzdálenost několika mil. Jejich šestý smysl je velmi citlivý. Jestliže osoba nebo zvíře kolem sebe šíří silné emoce jako je strach nebo nenávist, uslyší je drak na velkou vzdálenost. V tomto případě se tomu dá říkat dračí strach. Drak se tímto obklopí a každý, kdo se dostane do jeho vlivu je strachem přimrazen k zemi a není schopen pohybu. Draci toto používají na zloděje a rytíře. Pouze velmi inteligentní (nebo velmi tupý) jedinci jsou imunní. Některé dračí druhy získávají po dosažení dospělosti schopnost měnit barvu, buňky v šupinách jsou schopny měnit barvu ve velké rozsahu. Tato reakce může být vyvolána emocemi nebo úmyslně.
Draky mohou člověku připomínat pravěcí ještěři, jak svým vzhledem, tak svojí velikostí. Ačkoli žili před miliony lety, člověk mohl nalézat jejich kosti a tak si o nich vytvořit jakousi představu. I v dnešní době stále ještě žije hodně plazů, kteří vypadají jako malé "modely" draků. Není třeba ani montážní fanasie, stačí si je představit mnohem větší a dostaneme představu draka podle všech předpisů. Je možné, že se s některými z těchto plazů setkali kupci nebo bojovníci za křižáckých tažení a jejich fantasie zvětšila zvíře na draka, právě tak jako fantasie obyvatel těchto vzdálených krajů.